20. Žlázy dělnic Apis mellifera, jejich aktivita během období dospělosti,

význam produktů pro včelstvo i člověka

Markéta Kvíčalová

1) Kusadlová žláza (glandulae mandibularis)

U dělnic je méně rozvinutá než u matek. Je dvoulaločnatá a se stářím zakrňuje. Při pozorování atrofování této žlázy atrofují pouze jednotlivé buňky, ale velikost žlázy se celkově nemění. Sekret této žlázy používají dělnice ke zpracování vosku a propolisu. Kladoucí dělnice Apis mellifera produkují feromony 9-ODA a 9-HDA. Dělnice, které se nacházejí ve včelstvu s matkou a stanou se strážkyní či létavkou, začnou produkovat vonný feromon 2-heptanon (2-HP), který má rozmanité funkce. Např. vyvolává poplašné chování včel, působí jako repelent při souboji včel a současně působí při nízkých koncentracích jako atraktant na česně úlu. Byl pozorován i pozitivní vliv na sběrací pud dělnic. (Více viz. ot. 19)

2) Hltanová žláza (glandulae pharyngeale)

Jedná se o párovou žlázu, která se nachází převážně v celé výšce přední části hlavy dělnice. Žlázy vyúsťují na hltanové destičce, která přiléhá z vnější strany k jícnu. Hltanová destička se mezi jednotlivými kastami včel morfologisky liší, což je dáno přítomností či absencí této žlázy.

Žláza je složena z jednotlivých pseudoacinů, které obsahují i několik žlázových buněk, Ty pak ústí do individuálních kanálků a tyto ve společném svazku pak do hlavního vývodu hltanové žlázy.

Žláza je nejdokonaleji vyvinuta u mladušek )do 14-ti dnů věku). U starších včel tato žláza postupně zaprahuje. Pokud však fyziologický stav včelstva vyžaduje více krmiček, dojde i u starších včel (4. týden života) k sekreci, čímž se mohou i staré včely podílet na krmení plodu. K sekreci u starých včel dochází i při ztrátě matky, rojení apod.

3) Pyskové žlázy (glandulae labiale)

(Viz. ot. 19)

4) Jedová žláza

U dělnic se jedná o dlouhou tenkou kapiláru, kdy těsně před svým slepým zakončením na volném konci dochází k bifurkaci, takže dojde k vytvoření vidličky(více viz ot. 19).

5) Dufourova žláza

(viz. ot. 19)

6) Koževnikova žláza

Jedná se o párovou žlázu, která se nachází u dělnic i u matek. U dělnic však nedochází k její degeneraci. Mají ji po celý svůj život (viz. ot. 19).

7) Vonná žláza (Nassonova žláza)

Nachází se mezi 5. a 6. tergitem, na jejich intersegmentální membráně. Patří ke skupině segmentálních žláz. Rozvinuta je pouze u dělnic. Žláza je složena z 500 – 600 ampulkovitých žlázových buněk, tukových buněk a oenocytů, které jsou formovány do více vrstev v rozloze tzv. bílého políčka. Každá žláznatá jednotka je složena ze dvou částí: žláznaté buňky a buňky kanálkové. Spojeny jsou dlouhými desmosomy. Z každé žláznaté buňky vyúsťuje kanálek, jehož stěna je tvořena pouze epikutikulou a končí otvorem v intersegmentální membráně.

Kanálková buňka má redukovanou cytoplazmu a v sekreční buňce je zakončena v jejím rezervoáru koncovým aparátem s velkým počtem mikroklků. Mikroklky odvádějí sekret přes dutinu kanálkové buňky k povrchu intersegmentální membrány. Sekret je uvolňován při odtažení 5. a 6. tergitu , kdy se membrána napne, sekret se rozlije po jejím povrchu a včela máváním křídel napomáhá jeho odpařování.

Sekret žlázy obsahuje terpenoidní i proteinové složky, které pravděpodobně zvyšují atraktivitu a tím i účinek feromonální směsi. Hlavní složkou vonného sekretu je geraniol, kyselina geraniová, citrol a fernesol. Jde o typický feromon, který usnadňuje orientaci dělnic při rojení, vracení se včel do úlu atd. Nassonova žláza může být analogická k tergálním žlázám matek, voskovým, ale i Koževnikovým žlázám.

8) Voskové žlázy

Tyto žlázy jsou přítomny pouze u dělnic, a to v krytých částech 3., 4., 5. a 6. sternitu v tzv. voskových zrcátkách. Na vnitřní ploše zrcátek se nachází vrstva žlázových buněk trojího typu: epiteliální buňky, adipocyty a oenocyty. Uhlovodíky tvořené oenocyty a proteiny z hemolymfy jsou transpotovány přes epitelium velkých cisteren hladkého endoplazmatického retikula v epidermis a přes vosková zrcátka podél dobře vyvinutých extracelulárních vláknitých pórů navazujících na voskové vláknité kanály v epikutikule.

Vylučování vosku má několik fází. Na počátku sekrece se buňky žlázového epitelu začínají zvětšovat. Těsně před uvolněním vosku dosahují buňky největší výšky. Jakmile dojde k vyloučení sekretu, buňky se opět sníží na původní výšku. Ve fázi vylučování se rovněž ruší integrita buněk, což způsobí lepší přísun kyslíku, a tím plné využití metabolické aktivity. Vyloučený vosk se kumuluje vždy mezi dvěma sousedícími sternity v podobě voskových šupinek.

Tento vosk slouží ke stavbě včelích plástů. Vytvořené šupinky přejímají kartáčky 3. páru nohou a ty je pak postupně předávají k 1. páru nohou, kde jsou pomocí kusadel mechanicky zpracovány.

Ve vosku se nacházejí feromony, která se významně podílejí na sociálním chování včel. Úloha feromonů vosku nebyla ještě přesně stanovena.

9) Ostatní žlázy

(viz. ot. 19)

Včelí produkty (včelí jed, včelí vosk, propolis či mateří kašička) mají různé léčebné vlastnosti.

Včelím jedem se lečí například revmatismus, zánět nervů, neuralgie, kožní a oční onemocnění. Včelí jed působí také na krevní tlak a obsah cholesterinu v krvi.

Včelí vosk je bohatý na vitamín A. Bývá součástí výživných, viskózních, očisťujících a bělících krémů a obličejových masek.

Propolis – včelí pryskyřice, je šedohnědě zelená smolná hmota, která obsahuje asi 55% pryskyřic a balzámů, asi 30% vosku, 10% éterických olejů a 5% květního pylu. V lidovém léčitelství se používá jako prostředek k léčení zhoubných nádorů, mozolů a ran. Vysokoprocentní propolis se používá při inhalační terapii chorob horních cest dýchacích a plic. Lihový extrakt propolisu zastavuje růst asparagových a houbových plísní. Propolisová mast zmírňuje reakce ze záření, zkracuje dobu léčení nemocných a umožňuje přijímat nezbytné dávky záření bez přestávek. Propolis však působí toxicky. Med s 20% propolisu způsobuje včelám ochrnutí CNS. Užívání propolisu vnitřně může působit škodlivě na sliznici trávícího ústrojí, ale i na játra a jiné orgány.

Mateří kašička má také protivirové a protihoubové účinky. Je také součástí mnohých kosmetických výrobků. Blahodárně působí na kůži díky vysokému obsahu vitamínů a kyseliny pantotenové. Mateří kašičky se také úspěšně vyzkoušela a používá při onemocnění srdečně cévního aparátu, zažívacího traktu, nakažlivém zmetání skotu, při zánětu kloubů, Parkinsnově chorobě atd.